見出し画像

ラジオ生活:クラシックカフェ ドボルザーク『交響曲 第9番「新世界から」』

聞き逃しサービス 2023/11/06 放送
クラシックカフェ
特集 音がつむぐものがたり(1)


『交響曲 第9番 ホ短調 作品95「新世界から」』
( Symfonie č. 9 e moll, op.95 „Z Nového světa“ )
作曲: ドボルザーク ( Antonín Dvořák )
ブダペスト祝祭管弦楽団(管弦楽)
イヴァン・フィッシャー(指揮)
(41分2秒)

開始より1時間07分11秒頃(終了より42分49秒前頃)


配信終了 2023/11/13 15:50

 (すでに配信終了してます)


番組情報


Google検索> https://www.google.co.jp/search?tbm=vid&hl=ja&source=hp&biw=&bih=&q=Antonin_Dvorak+Symphony_No_9+From_the_New_World



Bing検索> https://www.bing.com/videos/search?q=Antonín_Dvořák+Sinfonie_Nr_9_op_95



Bing検索> https://www.bing.com/videos/search?q=Antonín_Dvořák+Z_Nového_světa












ドボルザーク『交響曲 第9番「新世界から」』
Wikipedia EN(英語版) URL> https://en.m.wikipedia.org/wiki/Symphony_No._9_(Dvořák)


 The Symphony No. 9 in E minor, "From the New World", Op. 95, B. 178 (Czech: Symfonie č. 9 e moll "Z nového světa"), also known as the New World Symphony, was composed by Antonín Dvořák in 1893 while he was the director of the National Conservatory of Music of America from 1892 to 1895. It premiered in New York City on 16 December 1893. It is one of the most popular of all symphonies.

【Form】
 A typical performance usually lasts around 40 minutes. The work is in four movements:
 I. Adagio, 4/8 – Allegro molto, 2/4, E minor, 452 measures
 II. Largo, common time, begins E major to D♭ major, then later C♯ minor, 127 measures
 III. Scherzo: Molto vivace – Poco sostenuto, 3/4, E minor, Trio in C major, 300 measures
 IV. Finale: Allegro con fuoco, common time, E minor, ends in E major on a Picardy third over an altered form of the plagal cadence, 348 measures

《》I. Adagio – Allegro molto
 The movement is written in sonata form and begins with an introductory leitmotif in Adagio. This melodic outline also appears in the third movement of Dvořák's String Quintet No. 3 in E♭ major and his Humoresque No. 1. The exposition is based on three thematic subjects. The first in E minor is notable for its announcing and responsive phrases. The second is in G minor and undergoes a transformation such that it resembles a Czech polka. The exposition's closing theme in G major is known for being similar to the African-American spiritual "Swing Low, Sweet Chariot". The development primarily focuses on the main and closing themes, and the recapitulation consists of a repetition of the main theme as well as a transposition of the second and closing themes up a semitone. The movement is concluded with a coda, with the main theme stated by the brass above an orchestral tutti.

《》II. Largo
 The second movement is introduced by a harmonic progression of chords in the wind instruments. Beckerman interprets these chords as a musical rendition of the narrative formula "Once upon a time". Then a solo cor anglais (English horn) plays the famous main theme in D-flat major accompanied by muted strings. Dvořák was said to have changed the theme from clarinet to cor anglais as it reminded him of the voice of Harry Burleigh. The movement's middle section contains a passage in C♯ minor evoking a nostalgic and desolate mood which eventually leads into a funeral march above pizzicato steps in the basses. It is followed by a quasi-scherzo that incorporates this movement's theme as well as the first movement's main and closing themes. The Largo is concluded with the soft return of the main theme and introductory chords.

《》III. Molto vivace
 The movement is a scherzo written in ternary form, with influences from Henry Wadsworth Longfellow's The Song of Hiawatha. The stirring rhythm of the first part is interrupted by a trio middle section. The first part is then repeated, followed by an echo in the coda of the first movement's main theme.

《》IV. Allegro con fuoco
 The final movement is also written in sonata form. After a brief introduction, the horns and trumpets declare the movement's main theme against sharp chords played by the rest of the orchestra. The second theme is then presented by the clarinet above tremolos in the strings. The development not only works with these two themes but also recalls the main themes of the first and second movements and a fragment of the Scherzo. Following the recapitulation which begins in the unexpected key of G minor but later corrects itself back to the original key, the movement reaches its climax in the coda, in which materials from the first three movements are reviewed for a final time while the Picardy third is expanded after the orchestra triumphantly plays a "modally altered" plagal cadence. The main theme, especially its occurrence in bar 321, bears a close resemblance to the opening theme of the Hans Heiling Overture by Heinrich Marschner.

【Influences】
 Dvořák was interested in Native American music and the African-American spirituals he heard in North America. While director of the National Conservatory he encountered an African-American student, Harry T. Burleigh, who sang traditional spirituals to him. Burleigh, later a composer himself, said that Dvořák had absorbed their "spirit" before writing his own melodies. Dvořák stated:
I am convinced that the future music of this country must be founded on what are called Negro melodies. These can be the foundation of a serious and original school of composition, to be developed in the United States. These beautiful and varied themes are the product of the soil. They are the folk songs of America and your composers must turn to them.
 The symphony was commissioned by the New York Philharmonic, and premiered on 16 December 1893, at Carnegie Hall conducted by Anton Seidl. A day earlier, in an article published in the New York Herald on 15 December 1893, Dvořák further explained how Native American music influenced his symphony:
I have not actually used any of the [Native American] melodies. I have simply written original themes embodying the peculiarities of the Indian music, and, using these themes as subjects, have developed them with all the resources of modern rhythms, counterpoint, and orchestral colour.
 In the same article, Dvořák stated that he regarded the symphony's second movement as a "sketch or study for a later work, either a cantata or opera ... which will be based upon Longfellow's Hiawatha" (Dvořák never actually wrote such a piece).[9] He also wrote that the third movement scherzo was "suggested by the scene at the feast in Hiawatha where the Indians dance".
 In 1893, a newspaper interview quoted Dvořák as saying "I found that the music of the negroes and of the Indians was practically identical", and that "the music of the two races bore a remarkable similarity to the music of Scotland".[10][11] Most historians agree that Dvořák is referring to the pentatonic scale, which is typical of each of these musical traditions.
 In a 2008 article in The Chronicle of Higher Education, prominent musicologist Joseph Horowitz states that African-American spirituals were a major influence on Dvořák's music written in North America, quoting him from an 1893 interview in the New York Herald as saying, "In the negro melodies of America I discover all that is needed for a great and noble school of music." Dvořák did, it seems, borrow rhythms from the music of his native Bohemia, as notably in his Slavonic Dances, and the pentatonic scale in some of his music written in North America from African-American and/or Native American sources. Statements that he borrowed melodies are often made but seldom supported by specifics. One verified example is the song of the Scarlet Tanager in the Quartet. Michael Steinberg writes that a flute solo theme in the first movement of the symphony resembles the spiritual "Swing Low, Sweet Chariot". Leonard Bernstein averred that the symphony was truly multinational in its foundations.
 Dvořák was influenced not only by music he had heard but also by what he had seen in America. He wrote that he would not have composed his American pieces as he had if he had not seen America. It has been said that Dvořák was inspired by the "wide open spaces" of America, such as prairies he may have seen on his trip to Iowa in the summer of 1893. Notices about several performances of the symphony include the phrase "wide open spaces" about what inspired the symphony and/or about the feelings it conveys to listeners.
Dvořák was also influenced by the style and techniques used by earlier classical composers including Beethoven and Schubert. The falling fourths and timpani strokes in the New World Symphony's Scherzo movement evoke the Scherzo of Beethoven's Choral Symphony (Symphony No. 9). The use of quotations of prior movements in the symphony's final movement is reminiscent of Beethoven quoting prior movements in the opening Presto of the Choral Symphony's final movement.

【Reception】
 At the premiere in Carnegie Hall, the end of every movement was met with thunderous clapping and Dvořák felt obliged to stand up and bow. This was one of the greatest public triumphs of Dvořák's career. When the symphony was published, several European orchestras soon performed it. Alexander Mackenzie conducted the London Philharmonic Society in the first London performance on 21 June 1894. Clapham says the symphony became "one of the most popular of all time" and at a time when the composer's main works were being welcomed in no more than ten countries, this symphony reached the rest of the musical world and has become a "universal favorite". As of 1978, it had been performed more often "than any other symphony at the Royal Festival Hall, London" and is in "tremendous demand in Japan".

【"Goin' Home"】
 The theme from the Largo was adapted into the spiritual-like song "Goin' Home" (often mistakenly considered a folk song or traditional spiritual) by Dvořák's pupil William Arms Fisher, who wrote the lyrics in 1922.
 In the UK, the theme became familiar to the general public after its use in a 1973 television advert directed by Ridley Scott for the Hovis bakery.

〜[ Excerpt from above Wikipedia. ]
〜[ 上記Wikipediaの日本語翻訳は次の通り。翻訳にはアプリ「DeepL」を使用。 ]

 交響曲第9番ホ短調「新世界より」作品95、B.178(チェコ語: Symfonie č. 9 e moll "Z nového světa")は、アントニン・ドヴォルザークが1892年から1895年までアメリカ国立音楽院の院長を務めていた1893年に作曲した。 1893年12月16日にニューヨークで初演された。交響曲の中でも最も人気のある曲のひとつ。

【Form】形式
演奏時間は通常40分前後。 つの楽章からなる:
 I. アダージョ、4/8~アレグロ・モルト、2/4、ホ短調、452小節
 II. ラルゴ、通奏低音、ホ長調から変ニ長調へ、その後ハ短調、127小節
 III. スケルツォ:モルト・ヴィヴァーチェ~ポコ・ソステヌート、3/4、ホ短調、トリオ・ハ長調、300小節
 IV. フィナーレ アレグロ・コン・フオーコ、通奏低音、ホ短調、ピカルディ3度によるホ長調の終止、変拍子、348小節
...
《》I. アダージョ~アレグロ・モルト
 この楽章はソナタ形式で書かれ、アダージョの序奏的なライトモチーフで始まる。 この旋律的アウトラインは、ドヴォルザークの弦楽五重奏曲第3番変ホ長調の第3楽章や、ユーモレスク第1番にも登場する。 序奏は3つの主題に基づいている。 ホ短調の第1番は、アナウンスと応答的なフレーズが特徴的。 第2楽章はト短調で、チェコのポルカのように変容する。 ト長調の終結主題は、アフリカ系アメリカ人の霊歌「スウィング・ロウ、スウィート・チャリオット」に似ていることで知られる。 展開部は主に主主題と終止主題に焦点を当て、再現部は主主題の反復と第2主題と終止主題の半音上の移調で構成される。 楽章はコーダで締めくくられ、管弦楽のトゥッティの上で金管楽器が主旋律を奏でる。

《》II. ラルゴ
 第2楽章は、管楽器の和音の和声進行によって導入される。 ベッカーマンは、この和音を「昔々」という物語の公式を音楽的に表現したものと解釈している。 そして、コル・アングレ(イングリッシュ・ホルン)の独奏が、ミュートされた弦楽器を伴って変ニ長調の有名な主要主題を奏でる。 ドヴォルザークは、ハリー・バーレイの声を連想させるため、テーマをクラリネットからコル・アングレに変更したと言われている。 この楽章の中間部には、ノスタルジックで荒涼としたムードを想起させるハ♯短調のパッセージがあり、やがてバスのピチカート・ステップの上で葬送行進曲へと続く。 続いて、この楽章の主題と第1楽章の主テーマ、終楽章の主題を取り入れた準スケルツォが続く。 ラルゴは、主テーマと序奏の和音がソフトに回帰して締めくくられる。

《》III.モルト・ヴィヴァーチェ モルト・ヴィヴァーチェ
 この楽章は三部形式で書かれたスケルツォで、ヘンリー・ワズワース・ロングフェローの『ハイアワサの歌』の影響を受けている。 第1部の刺激的なリズムは、トリオの中間部によって中断される。 その後、最初の部分が繰り返され、コーダで第1楽章の主要主題の響きが続く。

《》IV.アレグロ・コン・フオーコ アレグロ・コン・フオーコ
 終楽章もソナタ形式で書かれている。 短い序奏の後、ホルンとトランペットが、他のオーケストラが奏でる鋭い和音をバックに、楽章の主テーマを宣言する。 そして、弦楽器のトレモロの上でクラリネットが第2主題を提示する。 展開部はこの2つの主題と連動するだけでなく、第1楽章と第2楽章の主要主題とスケルツォの断片を想起させる。 この楽章は、コーダでクライマックスを迎える。コーダでは、最初の3楽章の素材が最後に見直され、オーケストラが「転調した」プラガルカデンツを誇らしげに演奏した後、ピカルディの第3楽章が拡大される。 主テーマは、特に321小節目に登場する、ハインリヒ・マルシュナー作曲「ハンス・ハイリング序曲」の冒頭テーマに酷似している。

【影響を受けたもの】
 ドヴォルザークはネイティブ・アメリカンの音楽や、北米で耳にしたアフリカ系アメリカ人の霊歌に興味を持っていた。 国立音楽院院長時代、彼はアフリカ系アメリカ人の学生ハリー・T・バーレイに出会い、伝統的な霊歌を歌ってもらった。 後に作曲家となるバーレイは、ドヴォルザークが自分のメロディーを書く前に彼らの「精神」を吸収したと語っている。 ドヴォルザークはこう述べている:
 私は、この国の将来の音楽は、いわゆる黒人のメロディーを基礎としなければならないと確信している。 これらは、アメリカで発展させる、本格的で独創的な作曲の流派の基礎となりうるものである。 これらの美しく多彩なテーマは、土の産物である。 それらはアメリカの民謡であり、あなた方の作曲家はそれらに目を向けなければならない」。
 この交響曲はニューヨーク・フィルハーモニックに委嘱され、1893年12月16日にアントン・ザイドル指揮カーネギーホールで初演された。 その前日、1893年12月15日付の『ニューヨーク・ヘラルド』紙に掲載された記事で、ドヴォルザークはさらに、ネイティブ・アメリカンの音楽が彼の交響曲にどのような影響を与えたかを説明している:
私は(ネイティブ・アメリカンの)メロディーを実際に使ったことはない。 私はインド音楽の特質を体現するオリジナルの主題を書き、それを題材に、現代的なリズム、対位法、管弦楽の色彩のあらゆる資源を駆使して発展させただけだ」。
 同記事の中でドヴォルザークは、交響曲の第2楽章を「ロングフェローの『ハイアワサ』に基づくカンタータかオペラ......のためのスケッチか習作」と考えていると述べている(実際にはそのような作品は書かれなかった)[9]。 また、第3楽章のスケルツォは「『ハイアワサ』の中でインディアンが踊る宴の場面から示唆された」とも書いている。
 1893年、新聞のインタビューでドヴォルザークは「黒人の音楽とインディアンの音楽は実質的に同じであることがわかった」「2つの人種の音楽はスコットランドの音楽と驚くほど似ている」と語っている。
 著名な音楽学者であるジョセフ・ホロヴィッツは、『クロニクル・オブ・ハイヤー・エデュケーション』誌の2008年の記事で、アフリカ系アメリカ人の霊歌がドヴォルザークの北米で書かれた音楽に大きな影響を与えたと述べている。 ドヴォルザークは、彼の祖国ボヘミアの音楽、特にスラヴ舞曲のリズムや、北米で書かれたいくつかの曲のペンタトニック・スケールを、アフリカ系アメリカ人やネイティブ・アメリカンの音源から借用したようだ。 彼が旋律を借用したという記述はしばしばなされるが、具体的な裏付けがあることはめったにない。 検証された例のひとつが、四重奏曲の中のスカーレット・オナガ(Scarlet Tanager)の歌である。 マイケル・スタインバーグは、交響曲の第1楽章のフルートのソロ主題が、スピリチュアルな「Swing Low, Sweet Chariot」に似ていると書いている。 レナード・バーンスタインは、この交響曲の基礎はまさに多国籍的なものだと述べている。
 ドヴォルザークは、自分が聴いた音楽だけでなく、アメリカで見たものからも影響を受けていた。 ドヴォルザークは、アメリカを見ていなければ、アメリカの曲をこのように作曲することはなかっただろうと書いている。 ドヴォルザークは、1893年の夏にアイオワ州を旅行した際に見たであろう大草原など、アメリカの「広々とした空間」にインスピレーションを受けたと言われている。この交響曲のいくつかの演奏に関する告知には、この交響曲にインスピレーションを与えたもの、および/またはこの交響曲が聴き手に伝える感情について、「広々とした空間」というフレーズが含まれている。
 ドヴォルザークはまた、ベートーヴェンやシューベルトなど、それ以前の古典派の作曲家が用いたスタイルや技法からも影響を受けている。新世界交響曲のスケルツォ楽章の下降する4分の4拍子とティンパニのストロークは、ベートーヴェンの合唱交響曲(交響曲第9番)のスケルツォを想起させる。 交響曲の終楽章に先行楽章の引用が使われているのは、ベートーヴェンが合唱交響曲の終楽章の冒頭プレストで先行楽章を引用しているのを彷彿とさせる。

【レセプション】
 カーネギーホールでの初演では、すべての楽章の終わりに万雷の拍手が鳴り響き、ドヴォルザークは立ち上がってお辞儀をせざるを得なかった。 これは、ドヴォルザークのキャリアの中で最も大きな公的勝利のひとつであった。 この交響曲が出版されると、すぐにヨーロッパのいくつかのオーケストラが演奏した。 1894年6月21日のロンドン初演では、アレクサンダー・マッケンジーがロンドン・フィルハーモニー協会を指揮した。 クラパムによれば、この交響曲は「史上最も人気のある曲」のひとつとなり、作曲家の主な作品が10カ国以下で歓迎されていた時代に、この交響曲は音楽界の他の国々にも広まり、「世界的な人気曲」となった。 1978年の時点で、この曲は「ロンドンのロイヤル・フェスティバル・ホールで、他のどの交響曲よりも」頻繁に演奏されており、「日本では絶大な需要がある」。

【"Goin' Home"】
 ラルゴの主題は、ドヴォルザークの弟子ウィリアム・アームズ・フィッシャーが1922年に作詞し、スピリチュアル風の歌曲「ゴーイン・ホーム」(しばしば民謡や伝統的な霊歌と誤解される)に転用された。
 イギリスでは、リドリー・スコットが監督したパン屋「Hovis」の1973年のテレビ広告でこのテーマが使われたことで、一般の人々にも親しまれるようになった。




ドボルザーク『交響曲 第9番「新世界から」』
Wikipedia チェコ版> https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Symfonie_č._9_(Dvořák)


 Symfonie č. 9 e moll, op. 95 s podtitulem „Z Nového světa“ (hovorově též „Novosvětská“), je v pořadí poslední symfonie Antonína Dvořáka a nejvýznamnější autorovo dílo tohoto druhu. Skladba je řazena k nejlepším dílům světové symfonické tvorby všech dob.
 Neil Armstrong vzal její nahrávku na Měsíc, když tam v roce 1969 poprvé přistála kosmická loď Apollo 11.
Čtvrtá část této symfonie je hymnou Mezinárodního úřadu pro výstavnictví.

【Charakteristika díla】
 Tento článek nebo jeho část potřebuje stylistické (slohové) úpravy.
Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
 Dvořákovu Novosvětskou symfonii více než cokoli jiného charakterizuje její syntetická forma. Tato syntéza, jakkoli obsahuje motivy i tónorodové principy americké lidové hudby nejrůznějších etnik, stejně jako intonační schémata hudby typicky české, Dvořákovy americké dojmy i stesk po vzdáleném domově, je především naplněním základního principu skladatelovy tvorby, kterým byla klasicistně-romantické a programně-absolutní hudební filosofie.
 Snažit se analyzovat Dvořákův záměr jako epický příběh se jeví jako marný úkol navzdory pokušení spatřovat ve dvou středových větách symfonie inspiraci Longfellowovým poemem Píseň o Hiawathovi, který byl nepochybně objektem Dvořákova zájmu. Jakkoli scherzo působí čas od času dojmem, že chce být obrazem rituálního tance ku příležitosti svatby Hiawaty, podobně jako largo, které mnoho analytiků Dvořákova díla popisuje jako „pohřeb v lese“, struktura celého díla a vývoj skladby, včetně naprosto evidentně českých „barev“ hudby, takové domněnky odsuzuje k zániku.
 Stejně tak v otevření poslední věty symfonie skladatel pouze těží, nikoli opisuje, z amerických dojmů, kterými byl fascinován a jimiž byly především nový způsob života, kypící bouřlivým civilizačním rozvojem i divoká panenská příroda, stejně jako okázalé sebevědomí obyvatel a demokratická povaha společnosti. Vše, co lze v symfonii zaznamenat, tedy nejrůznější dojmy a stimuly, vyvolávající u skladatele korespondující hudební témata a obrazy, nelze zjednodušovat či vulgarizovat tím, že je budeme považovat za nesporné zobrazení něčeho naprosto konkrétního. Vše je transformováno do variací a střetů s jinými tématy. Příkladem může být vstupní věta, kde postupně v jejím vývoji dochází ke konfrontací hlavního motivu symfonie, kterým je fanfára plná sebevědomí s nepochybně českým pohledem na věc, čímž vrhá jakýsi stín pochybnosti a přináší pocity odcizení. Druhá a závěrečná věta díla očividně odkrývá skladatelem pociťovaný rozpor, který viděl v americké společnosti díky tehdejší úloze barevných obyvatel státu. Slyšíme zde sympatie k boji za svobodu těchto tehdy druhořadých členů americké společnosti, který Dvořák objevil v jejich hudbě (spirituály). Dynamické, quasitaneční Scherzo, vykazující zřetelné atributy české hudby, přivádí skladbu k závěrečné větě, kde někteří slyší rytmiku psaní telegrafní zprávy, která je však spíše komunikací souhrnu Dvořákových amerických dojmů, jejichž chaotický a mnohotvárný charakter skladatele ohromil i zahltil. Obraz Ameriky se zde proto proplétá prostřednictvím aplikací jednotlivých tematických bodů, přítomných v předešlých větách a vytváří tím jakýsi definitivní vnitřní autorův pohled. Více než cokoli jiného zde však Dvořák reflektuje svou nostalgii po domově, právě tak jako srovnání jeho starého a nového bydliště. Největším a nejslyšitelnějším hlasem symfonie je ovšem výraz touhy po univerzální svobodě a lidské sounáležitosti. 

〜[ Excerpt from above Wikipedia. ]
〜[ 上記Wikipediaの日本語翻訳は次の通り。翻訳にはアプリ「DeepL」を使用。 ]

 交響曲第9番ホ短調作品95は、アントニン・ドヴォルザークの最後の交響曲であり、この種の作品の中で最も重要な作品である。 この作品は、世界の交響曲の中でも最も優れた作品のひとつに数えられている。
 1969年にアポロ11号が初めて月面に着陸した際、ニール・アームストロングはこの曲の録音を月面に持ち帰った。
 この交響曲の第4楽章は、国際博覧会事務局の賛歌である。

【作品の特徴】
 この記事またはその一部は文体(スタイル)の編集が必要です。
この部分は十分に装飾されていないため、確認が必要な情報が含まれている可能性があります。
 ドヴォルザークの新世界交響曲の特徴は、何よりもその総合的な形式にある。 この総合は、様々な民族のアメリカ民謡のモチーフや調性原理、典型的なチェコ音楽のイントネーション・パターン、ドヴォルザークのアメリカでの印象や遠い故郷への憧れを取り入れたものであると同時に、何よりもこの作曲家の作品の基本原理である、古典派-ロマン派、プログラム主義-絶対的な音楽哲学を実現したものである。
 この交響曲の2つの中心楽章に、ドヴォルザークの興味の対象であったことは間違いないロングフェローの詩『ハイアワサの歌』のインスピレーションを見出したいという誘惑があるにもかかわらず、ドヴォルザークの意図を叙事詩的な物語として分析しようとするのは無駄な作業のように思われる。 スケルツォは、ドヴォルザークの作品を分析する多くの人が「森の中の葬式」と形容するラルゴのように、ハイアワサの婚礼の際の儀式的な踊りを描いたものでありたいと思わせるような印象を与えることもあるが、作品全体の構成や曲の展開は、明らかにボヘミアン的な「色彩」を含めて、そのような思い込みを消滅させるものである。
 同じように、交響曲の終楽章の冒頭で、作曲家は、彼が魅了されたアメリカの印象、とりわけ、文明の波乱に満ちた発展、野生の原生自然、住民の華やかな自信、社会の民主的な性質に満ちた新しい生活様式を、描写するのではなく、単に恩恵として語っている。 交響曲の中に記録されうるすべてのもの、つまり、作曲家の中に対応する音楽的主題やイメージを呼び起こすさまざまな印象や刺激は、絶対的に具体的なものの紛れもない表象として考えることによって単純化したり低俗化したりすることはできない。 すべてが変奏され、他のテーマと衝突する。 その一例が冒頭楽章で、自信に満ちたファンファーレである交響曲の主要モチーフが、徐々にボヘミアン的な視点と対峙する展開の中で、一種の疑念の影を投げかけ、疎外感をもたらす。 作品の第2楽章と最終楽章は、当時のアメリカ社会における有色人種の役割に作曲者が感じていた矛盾を明らかにしている。 ドヴォルザークが彼らの音楽(スピリチュアル)に見出した、当時アメリカ社会の二流階級であった彼らの自由を求める闘いへの共感を、私たちはここで聴くことができる。 チェコ音楽の独特な特徴を示す、ダイナミックで擬似的なダンスのようなスケルツォは、作品を終楽章へと導き、電信メッセージのリズムを聴かせるが、それはむしろ、ドヴォルザークが抱いたアメリカの印象の総体を伝えるものであり、その混沌とした多面性は、作曲家を圧倒し、また圧倒させる。 したがって、アメリカというイメージは、前の文章に存在するさまざまな主題の適用を通してここに織り込まれ、作者の決定的な内面観のようなものを作り出している。 しかし、何よりもドヴォルザークはここで、古い家と新しい家の並置と同じように、故郷への郷愁を振り返っている。 しかし、この交響曲の最も偉大で最も聴きやすい声は、普遍的な自由と人間の帰属への願望の表現である。     

〜[上記wikipediaの翻訳より抜粋]






アントニン・ドヴォルザーク (Antonín Leopold Dvořák)
Wikipedia EN(英語版) URL> https://en.m.wikipedia.org/wiki/Antonín_Dvořák
Wikipedia CS(チェコ版) URL> https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Antonín_Dvořák


 Antonín Leopold Dvořák (8. září 1841 Nelahozeves – 1. května 1904 Praha) byl český hudební skladatel, který je označován za jednoho z nejvýznamnějších českých skladatelů a světově nejhranějšího českého skladatele vůbec.

〜[ Excerpt from above Wikipedia. ]
〜[ 上記Wikipediaの日本語翻訳は次の通り。翻訳にはアプリ「DeepL」を使用。 ]

 アントニン・レオポルド・ドヴォルザーク(1841年9月8日、ネラホゼヴェス - 1904年5月1日、プラハ)はチェコの作曲家で、チェコで最も重要な作曲家の一人とされ、世界で最も演奏されたチェコの作曲家である。

〜[上記wikipediaの翻訳より抜粋]


(リンク)特集・ドボルザーク

この記事が気に入ったらサポートをしてみませんか?